I did not consider the consequences of my decisions and I recaptured

Veronika Friebová
11.12.2025
5 min čtení

My name is René Hamrla and I am 50 years old. I grew up in a full and contented functioning family. In my 20s, I went into business and after a very short time began to taste the first hints of “success”. I managed almost everything, and I stopped respecting the legal norms and lived in the belief that nothing could happen to me after all.

After ten years, I was convicted of attempting to cut taxes for 4 years. After 2 years, I was released and entered life with the resolution that this would not happen again. Another 10 years passed and I found the courage to go into business again. I built a business with dozens of employees and a corresponding, not small, turnover. There were accompanying problems, and I resorted to the simplest of all possible solutions in good faith. I didn't consider the consequences of my decisions and I was recapturing.

After almost 15 years since my release, I was sentenced again, this time to 6 years.

It was a huge mistake for which not only I paid, but also my whole family, my children. Unfortunately, it was only after spending several months in prison that I slowly began to realize what success really is and the values that go towards it. My life has turned inside out. And today I'm actually happy for that.

I started running in the execution of the sentence first to stay physically ready for the next life, but also because it was actually an escape to myself. I could reflect on my mistakes, come to terms with them and start looking slowly on, at the life that would come after release. At the time, I perceived the dismissal itself as a very difficult and complex step.

This is the case today, more than a year later. It was a mixture of difficult and crucial decisions that each of us, the released prisoners, must make. Despite the disfavor of social habits and prejudices that we encounter on a daily basis. And not only in their job search, but also in their families, whom we have let down so much. In all of this, I try to stay grounded in my beliefs and values, which I think are finally the right ones. It's the trickier path, but I believe it's the right one to permanently integrate into a stable family and society.

With my openness to the past, I try to make people judge us not by the superficial information that comes to them and criminal records, but by how we approach life and the fulfillment of our personal and social responsibilities.

Sdílejte
yellowribbon.cz/aktuality/rene-hamrla
Veronika Friebová
PR and Community Care Manager

Více aktualit

Thank you! Your submission has been received!
Oops! Something went wrong while submitting the form.
Novinky a aktuality
5 min čtení

Registrace do 11. ročníku spuštěny - obdarujte blízké poukazem

Už máte zabalené všechny dárky pod stromeček? Pokud ne, jeden pro vás máme. Spustili jsme registraci do 11. ročníku Yellow Ribbon Run. Rozběhněte Vánoce a darujte ji svým blízkým. Stáhněte si dárkový poukaz přímo ze stránek Stopnito.cz, vytiskněte a pak už společně vyrazte na trénink :)

Už máte zabalené všechny dárky pod stromeček? Pokud ne, jeden pro vás máme. Spustili jsme registraci do 11. ročníku Yellow Ribbon Run. Rozběhněte Vánoce a darujte startovné svým blízkým. Stáhněte si dárkový poukaz přímo ze stránek Stopnito.cz, vytiskněte a pak už společně vyrazte na trénink :)

A pozor, registraci teď pořídíte za 500 Kč, od poloviny února pak za 600 Kč.

Kudy se dostanete k poukazu? 


Trasa k němu je trošku složitější, ale my vás provedeme, určitě se neztratíte:

1) Jděte na web Stopnito.cz a vyplňte přihlášku k závodu.

2) V kategorii závodu vyberte Dárkový poukaz.

3) Proveďte platbu.

4) Stáhněte poukaz přes zobrazený odkaz.

Na startu se potkáme 11. června 2026, opět v Oboře Hvězda v Praze.

Využijte dny bez sněhu, nazujte tenisky a hurá na trať!

Úspěšné příběhy
5 min čtení

Jak vaše dary mění životy rodin: příběh paní D.

Vaše dary pomáhají konkrétním lidem. Díky štědrému příspěvku Jitky Chizzola, který nám každoročně poskytne, jsme mohli vyměnit dosluhující gauč v domácnosti paní D., klientky Probační a mediační služby. Ta žije s tříletým vnoučkem, kterého má svěřeného do péče. Jejich každodenní život je díky této pomoci zase o trochu snazší.

Paní D. byla odsouzená za podvod a dostala trest na sedm let. Sama přiznává, že v určité chvíli ztratila kontrolu nad situací. „Přebíjela jsem dluh dluhem, už jsem nevěděla, jak z toho ven,“ vypráví. Dlouho žila ve strachu, kdy zazvoní policie. „Když se tak stalo, policistům jsem řekla, že jsem to udělala já, a rozsudek přišel i s nástupem… mně se strašně ulevilo, že to celé skončilo. Nikdo tomu tenkrát nevěřil.“

Pobyt ve vězení nepovažuje za jednoduchý. „Člověk tam není sám sebou, chová se jinak, aby to přežil. Nezažila jsem tam šikanu, ale ženský se tam různě rvaly, to jo. Tak jsem si prostě zalezla na ložnici a nechala je, ať si to vyřeší,“ říká.

Přesto pro ni byl důležitý, pro uvědomění si toho, že se do této situace už nikdy nechce dostat. Od začátku pracovala, nejprve v dílně, později jako ošetřovatelka, kde využila svou předchozí praxi. Později se díky dobrým výsledkům dostala i na pracoviště s volným pohybem mimo vězeňský areál, a nakonec mohla i jezdit na návštěvy domů.

„Měla jsem volný pohyb, jezdila jsem každej měsíc na víkend domů, pak už i na víc dní. Měla jsem nízký stupeň zabezpečení, ale to není samo od sebe, musíte si to tam vypracovat,“ vypráví.

V průběhu výkonu trestu jí však byla diagnostikována rakovina. Podstoupila chemoterapie i několik operací. Vedení věznice, personál i zdravotníci se k ní chovali maximálně vstřícně a mile. Nikde se nesetkala s odsouzením. Skrze svůj zdravotní stav nakonec požádala o podmínečné propuštění a soud jí vyhověl.

Život od nuly

Po propuštění neměla kam jít. Domov neexistoval, manželství se ještě v průběhu výkonu rozpadlo, stejně tak vztahy s dětmi.

„Když mě pouštěli z vězení, zahodila jsem klíč od domovado kanálu. Symbolicky. Už nebylo kam se vracet.“

Začínala úplně od nuly. Jediné, co měla, byla igelitka, se kterou opustila vězeňskou bránu. První dva měsíce bydlela u kamarádky, později na ubytovně, kde spala na rybářském lehátku. S pomocí charitativních organizací a křesťanského společenství se rychle postavila na nohy, zajistila si normální bydlení a našla si zaměstnání jako prodavačka. Měla štěstí na lidi kolem sebe.

„Všem jsem vždy řekla, že jsem přišla z výkonu trestu. Nikdo mě neodsoudil. A to je to nejdůležitější. Mít alespoň jednoho člověka, kterej vás přijme, se kterým si můžete povídat.“

Nová životní role - babička na mateřské

Po propuštění se dozvěděla, že bude mít vnoučka. Její dcera však byla tehdy těžce závislá na drogách i alkoholu. „Viděla jsem ji několikrát úplně zfetovanou. Bylo jasné, že jí chlapeček bude odebraný,“ vzpomíná. Ačkoli procházela léčbou a měla za sebou operace, věděla, že se o vnoučka chce postarat. Zažádala tedy o svěření do péče.

„Nedokázala bych žít s představou, že by skončil v dětském domově.“

Po narození byl chlapeček umístěn přibližně na rok k přechodné pěstounce. A ona za ním jezdila každý víkend, jak jí zdraví dovolilo. Když byl prokázán její stabilní zdravotní stav i bezproblémové chování, byl jí svěřen.


Vybavit domácnost pro malé dítě nebylo snadné, ale pomohli jiné maminky, sousedky i přátelé. „Nemáme luxus, máme starší věci, ale máme to čisté, hezké. A hlavně, máme jeden druhého.“ Jediné zásadní, co malé rodině chybělo, byl pohodlný, rozkládací gauč, na kterém paní D. spí. Ten starý už se rozpadal a rozhodně nebylo možné na něm nocovat. A právě ten jsme díky štědrému příspěvku od Jitky Chizzola mohli pořídit. Každoročně nám daruje 100 tisíc korun pro podporu dětí a rodin, které to nemají jednoduché. Paní D. je klientkou Probační a mediační služby, a byla to právě probační úřednice, která nás propojila a zajistila tak tuto pomoc.

Právě tříletý vnouček a lidé, které kolem sebe má, ji drží nejen nad vodou, ale také v tom, aby se žádný další podobný přešlap nekonal.

„Na co jsem v životě nejvíc hrdá?“ přemýšlí. „Že jsem dokázala přijmout zodpovědnost. A že umím znovu žít řádnej život. Teď si jen přeju, aby vydrželo zdraví, mohla jsem se dál starat o vnoučka a on byl šťastný.“

Novinky a aktuality
5 min čtení

Giving Tuesday: Early Bird registrace na Yellow Ribbon Run a partnerství se Žlutou stužkou

Letos na Giving Tuesday máte možnost udělat dobrý skutek a zároveň chytit své startovní číslo na Yellow Ribbon Run 2026 za zvýhodněnou Early Bird cenu. Spouštíme registrace do 11. ročníku běhu. Buďte u toho jako první. V roce 2026 dáme šanci dětem a mladým lidem, kteří udělali chybu.

Letos na Giving Tuesday máte možnost udělat dobrý skutek a zároveň chytit své startovní číslo na Yellow Ribbon Run 2026 za zvýhodněnou Early Bird cenu.

Spouštíme registrace do 11. ročníku běhu. Buďte u toho jako první. V roce 2026 dáme šanci dětem a mladým lidem, kteří udělali chybu.

Pokud nás chcete podpořit i jinak než registrací, darujte libovolnou částku prostřednictvím platformy Darujme.cz. Každý příspěvek nám pomáhá věnovat se víc a víc osvětě, podporovat naše komunitní aktivity a připravit další ročník běhu.

Staňte se naším partnerem

Giving Tuesday je také příležitost pro firmy, které chtějí podpořit Žlutou stužku jako partneři. Partnerství přináší nejen podporu dobré věci, ale také významné benefity v rámci celého ročníku.

Co získají finanční partneři:

  • Účast a logo na tiskové konferenci v Hilton Prague (květen 2026)
  • Viditelnost v tiskových zprávách a médiích
  • Logo na webu Žluté stužky a na sociálních sítích
  • Logo na pódiu během závodu
  • Umístění loga na zábranách podél trasy
  • Logo na startovních číslech a diplomech
  • Možnost prezentačního stánku v den závodu

Zaregistrujte se k běhu nebo se přidejte k našim partnerům a pomozte nám dát lidem s trestní minulostí druhou šanci.