Nezvažoval jsem důsledky svých rozhodnutí a znovu jsem zachyboval

Jmenuji se René Hamrla a je mi 54 let. Vyrůstal jsem v úplné, spokojeně fungující rodině. Ve svých 20 letech jsem se pustil do podnikání a po velmi krátké době jsem začal ochutnávat první „úspěch“. Dařilo se mi téměř vše a postupně jsem přestal respektovat zákonné normy v domnění, že se mi přece nemůže nic stát.

Dvě nejdražší životní lekce

Po deseti letech jsem byl odsouzen za pokus o krácení daně na čtyři roky. Po dvou letech jsem byl propuštěn a vstoupil do života s předsevzetím, že se podobná situace už nebude opakovat. Uplynulo dalších deset let a já našel odvahu znovu podnikat. Vybudoval jsem firmu s desítkami zaměstnanců a odpovídajícím, rozhodně ne malým, obratem. Když se ale objevily původní problémy, uchýlil jsem se tehdy v dobré víře k tomu nejjednoduššímu možnému řešení. Úvěrový rámec schválený bankou na financování obchodu s výrobky jsem použil na jiné provozní náklady způsobem, který nebyl v souladu s úvěrovou dokumentací. Nezvažoval jsem důsledky svých rozhodnutí a znovu jsem pochybil.

Po téměř 15 letech od svého propuštění jsem byl znovu odsouzen, tentokrát na 6 let

Byla to obrovská chyba, za kterou jsem nezaplatil jen já, ale i moje rodina a moje děti. Až po několika měsících strávených ve vězení mi začalo pomalu docházet, co je to vlastně úspěch a hodnoty, které k němu vedou. Život se mi otočil naruby, a dnes jsem za to nakonec vlastně vděčný.

Běhat jsem začal ve výkonu trestu nejprve proto, abych zůstal fyzicky připravený do dalšího života, ale zároveň to byl únik k sobě samému. Mohl jsem přemýšlet o svých chybách, smířit se s nimi a začít se dívat dopředu - na život, který mě čekal po propuštění. Samotné propuštění jsem tehdy vnímal jako nesmírně těžký a složitý krok.

Život na svobodě - vzdělání, rodina, nové hodnoty

A tak to vlastně vidím i dnes, s odstupem více než pěti let. Byla to směs těžkých a zásadních rozhodnutí, které musí každý z nás, propuštěných vězňů, dělat. A to i přes nepřízeň společenských zvyklostí a předsudků, se kterými se denně potýkáme - nejen při hledání zaměstnání, ale i ve vlastních rodinách, které jsme tolik zklamali. Přesto se snažím zůstat ukotvený ve svých přesvědčeních a hodnotách, o kterých věřím, že jsou konečně ty správné. Je to ta složitější cesta, ale jsem přesvědčen, že vede k trvalé integraci do stabilní rodiny i společnosti.

V těchto pěti letech po propuštění jsem se věnoval seberozvoji. Absolvoval jsem vysokou školu se zaměřením na ekonomiku. Dokončil jsem koučovací výcvik s neurolingvistickým programováním a řadu dalších kurzů zaměřených na mentorování, nenásilnou komunikaci či alternativní nerůstovou a komunitní ekonomiku.

Pokračuji také ve sportování, nejen v běhání. Žiji poměrně aktivní život a díky tomu, že se tyto aktivity staly i zájmy mých dětí, nám sdílení volného času výrazně pomohlo, a stále pomáhá, udržet silné rodinné pouto.

Jsem aktivním ambasadorem projektu YRR. Tento projekt je pro mě srdeční záležitostí, mimo jiné proto, že byl součástí mé proměny v nastavení životních hodnot. Je pro mě trvalou připomínkou, jak důležité je dávat nové šance lidem, kteří chybovali.

Snažím se svou otevřeností k minulosti přispět k tomu, aby nás lidé nehodnotili podle povrchních informací či trestních rejstříků, ale podle toho, jak přistupujeme k životu a ke splnění svých osobních a společenských povinností.

‍