Jmenuji se René Hamrla a je mi 50 let. Vyrůstal jsem v úplné a spokojeně fungující rodině. Ve svých 20 letech jsem se pustil do podnikání a po velmi krátké době jsem začal ochutnávat první nádechy „úspěchu“. Dařilo se mi téměř vše a přestal jsem respektovat zákonné normy a žil v domnění, že se mi přece nemůže nic stát.
Po deseti letech jsem byl odsouzen za pokus o krácení daně na 4 roky. Po 2 letech jsem byl propuštěn a vstoupil do života s předsevzetím, že se to už nestane. Uplynulo dalších 10 let a já jsem našel odvahu znovu podnikat. Vybudoval jsem firmu s desítkami zaměstnanců a odpovídajícím, ne malým, obratem. Přišly průvodní problémy a já jsem se tenkrát v dobé víře uchýlil k jednoduššímu řešení ze všech možných. Nezvažoval jsem důsledky svých rozhodnutí a znovu jsem zachyboval.
Po téměř 15 letech od svého propuštění, jsem byl znovu odsouzen, tentokrát na 6 let.
Byla to obrovská chyba, za kterou jsem nezaplatil jen já, ale také celá moje rodina, moje děti. Bohužel až po několika měsících strávených ve vězení, mi začala pomalu docházet uvědomění, co je to vlastně úspěch a hodnoty k němu směřující. Život se mi otočil naruby. A dnes jsem za to vlastně šťastný.
Běhat jsem začal ve výkonu trestu zprvu nejprve proto, abych zůstal fyzicky připravený do dalšího života, ale také proto, že to byl vlastně únik k sobě. Mohl jsem přemýšlet o svých chybách, smířit se s nimi a začít se pomalu dívat dál, na život, který přijde po propuštění. Samotné propuštění jsem tenkrát vnímal jako velmi těžký a složitý krok.
A je to tak vlastně i dnes, s odstupem více jak 1 roku. Byla to směs těžkých a zásadních rozhodnutí, které musí každý z nás, propuštěných vězňů, dělat. I přes nepřízeň společenských obvyklostí a předsudků, se kterými se denně setkáváme. A to nejen při hledání zaměstnání, ale také ve svých rodinách, které jsme tolik zklamali. Při tom všem se snažím zůstat ukotven u svých přesvědčení a hodnot, o kterých si myslím, že jsou konečně ty pravé. Je to ta složitější cesta, ale věřím, že je to ta správná k trvalé integraci do stabilní rodiny a společnosti.
Svou otevřeností k minulosti se snažím o to, aby nás lidé nehodnotili podle povrchních informací, které se k nim dostávají a trestních rejstříků, ale podle toho, jak přistupujeme k životu a k plnění svých osobních a společenských povinností.
Více aktualit
Patříme mezi státy s největším počtem uvězněných, přesto jsme jedna z nejbezpečnějších zemí
„Byl jsem nezodpovědný a sobec, protože jsem nemyslel na to, když já půjdu do vězení, co ty děti...že to ublíží jim i rodině.“
„Ty lidi vylezou z vězení a nemají nic. Pokud nemají někoho, kdo jim podá pomocnou ruku, kdo je táhne nahoru, kdo je vidí jako člověka a ne jako vězně, je pro ně strašně těžký začít znovu.“
„To, že je hodně pachatelů trestné činnosti znamená, že je i hodně obětí. Chceme-li méně obětí, musíme pracovat s pachatelem. Musíme ho naučit jiné vzorce chování, musíme mu dát šanci vidět lepší zítřek a nemůžeme si myslet, že to končí tím, že odejde z vězení, když nemá kam jít...“
„Jedna třetina lidí jsou ti, co se do toho vězení už nevrátí, protože jsou tam epizodně - mají dobrou rodinu, práci. Selhali, ale vědí si rady a někdo se o ně postará. Pak je třetina, která se tam vrací, stal se pro ně z toho takový styl života, ale ne proto, že by toužili žít ve vězení, ale protože venku nemáte kam jít a nikdo vás nechce. Do téhle třetiny patří i lidi extrémně nebezpeční, kteří musí být zavření. A pak je třetina, a to jsou ti, se kterými potřebujeme pracovat proto, aby se už nevraceli. “
Jaká je cesta z vězení na svobodu a do běžného života? Jaké to je, když dostanete druhou šanci a můžete po opuštění věznice začít znovu a lépe? Jaké jsou současné výzvy českého vězeňství? Svou zkušenost v podcastu Nebuď mimo sdílí Lumír, táta tří dětí a muž, který strávil několik let ve výkonu trestu. Druhým hostem je pak Gabriela Slováková, zakladatelka Yellow Ribbon Run a ředitelka Probační a mediační služby. Celý podcast si poslechněte na Youtube.
Virtuální běh a dětský den ve věznici Jiřice
Ve spolupráci s VOLONTÉ CZECH jsme v květnu uspořádali virtuální běh a dětský den za mřížemi věznice Jiřice. Poprvé tak mohli běžci běžet společně se svými blízkými přímo ve věznici a zažít tak podporu svých rodin. Program zpestřila rodina jednoho z běžců a setkání se zúčastnili i zástupci komunity. Akci podpořili naši ambasadoři Barbora Černošková a Lipo.
Podívejte se, jaká tam byla atmosféra. https://www.youtube.com/watch?v=wbCapmCjfuc
Máte všichni medaili?
S medailemi jsme se letos opravdu zapotili, od jejich výroby až po předávání. Těm, na které se nedostalo, se z celého srdce omlouváme. Ale máme dobrou zprávu, nepřijdete o ně.
Na webu firmy Okamih, která nám je vyrábí, si je můžete objednat. Při objednání zadejte kód YellowRibbon2025, díky němu budete mít medaili i dopravu zdarma. Zadávejte prosím e-mail, pod kterým jste se registrovali. Medaile přijdou Zásilkovnou.
Děkujeme za podporu.