Paní D. byla odsouzená za podvod a dostala trest na sedm let. Sama přiznává, že v určité chvíli ztratila kontrolu nad situací. „Přebíjela jsem dluh dluhem, už jsem nevěděla, jak z toho ven,“ vypráví. Dlouho žila ve strachu, kdy zazvoní policie. „Když se tak stalo, policistům jsem řekla, že jsem to udělala já, a rozsudek přišel i s nástupem… mně se strašně ulevilo, že to celé skončilo. Nikdo tomu tenkrát nevěřil.“
Pobyt ve vězení nepovažuje za jednoduchý. „Člověk tam není sám sebou, chová se jinak, aby to přežil. Nezažila jsem tam šikanu, ale ženský se tam různě rvaly, to jo. Tak jsem si prostě zalezla na ložnici a nechala je, ať si to vyřeší,“ říká.
Přesto pro ni byl důležitý, pro uvědomění si toho, že se do této situace už nikdy nechce dostat. Od začátku pracovala, nejprve v dílně, později jako ošetřovatelka, kde využila svou předchozí praxi. Později se díky dobrým výsledkům dostala i na pracoviště s volným pohybem mimo vězeňský areál, a nakonec mohla i jezdit na návštěvy domů.
„Měla jsem volný pohyb, jezdila jsem každej měsíc na víkend domů, pak už i na víc dní. Měla jsem nízký stupeň zabezpečení, ale to není samo od sebe, musíte si to tam vypracovat,“ vypráví.
V průběhu výkonu trestu jí však byla diagnostikována rakovina. Podstoupila chemoterapie i několik operací. Vedení věznice, personál i zdravotníci se k ní chovali maximálně vstřícně a mile. Nikde se nesetkala s odsouzením. Skrze svůj zdravotní stav nakonec požádala o podmínečné propuštění a soud jí vyhověl.
Život od nuly
Po propuštění neměla kam jít. Domov neexistoval, manželství se ještě v průběhu výkonu rozpadlo, stejně tak vztahy s dětmi.
„Když mě pouštěli z vězení, zahodila jsem klíč od domovado kanálu. Symbolicky. Už nebylo kam se vracet.“
Začínala úplně od nuly. Jediné, co měla, byla igelitka, se kterou opustila vězeňskou bránu. První dva měsíce bydlela u kamarádky, později na ubytovně, kde spala na rybářském lehátku. S pomocí charitativních organizací a křesťanského společenství se rychle postavila na nohy, zajistila si normální bydlení a našla si zaměstnání jako prodavačka. Měla štěstí na lidi kolem sebe.
„Všem jsem vždy řekla, že jsem přišla z výkonu trestu. Nikdo mě neodsoudil. A to je to nejdůležitější. Mít alespoň jednoho člověka, kterej vás přijme, se kterým si můžete povídat.“
Nová životní role - babička na mateřské
Po propuštění se dozvěděla, že bude mít vnoučka. Její dcera však byla tehdy těžce závislá na drogách i alkoholu. „Viděla jsem ji několikrát úplně zfetovanou. Bylo jasné, že jí chlapeček bude odebraný,“ vzpomíná. Ačkoli procházela léčbou a měla za sebou operace, věděla, že se o vnoučka chce postarat. Zažádala tedy o svěření do péče.
„Nedokázala bych žít s představou, že by skončil v dětském domově.“
Po narození byl chlapeček umístěn přibližně na rok k přechodné pěstounce. A ona za ním jezdila každý víkend, jak jí zdraví dovolilo. Když byl prokázán její stabilní zdravotní stav i bezproblémové chování, byl jí svěřen.
Vybavit domácnost pro malé dítě nebylo snadné, ale pomohli jiné maminky, sousedky i přátelé. „Nemáme luxus, máme starší věci, ale máme to čisté, hezké. A hlavně, máme jeden druhého.“ Jediné zásadní, co malé rodině chybělo, byl pohodlný, rozkládací gauč, na kterém paní D. spí. Ten starý už se rozpadal a rozhodně nebylo možné na něm nocovat. A právě ten jsme díky štědrému příspěvku od Jitky Chizzola mohli pořídit. Každoročně nám daruje 100 tisíc korun pro podporu dětí a rodin, které to nemají jednoduché. Paní D. je klientkou Probační a mediační služby, a byla to právě probační úřednice, která nás propojila a zajistila tak tuto pomoc.
Právě tříletý vnouček a lidé, které kolem sebe má, ji drží nejen nad vodou, ale také v tom, aby se žádný další podobný přešlap nekonal.
„Na co jsem v životě nejvíc hrdá?“ přemýšlí. „Že jsem dokázala přijmout zodpovědnost. A že umím znovu žít řádnej život. Teď si jen přeju, aby vydrželo zdraví, mohla jsem se dál starat o vnoučka a on byl šťastný.“
Více aktualit
Giving Tuesday: Early Bird registrace na Yellow Ribbon Run a partnerství se Žlutou stužkou
Letos na Giving Tuesday máte možnost udělat dobrý skutek a zároveň chytit své startovní číslo na Yellow Ribbon Run 2026 za zvýhodněnou Early Bird cenu.
Spouštíme registrace do 11. ročníku běhu. Buďte u toho jako první. V roce 2026 dáme šanci dětem a mladým lidem, kteří udělali chybu.
Pokud nás chcete podpořit i jinak než registrací, darujte libovolnou částku prostřednictvím platformy Darujme.cz. Každý příspěvek nám pomáhá věnovat se víc a víc osvětě, podporovat naše komunitní aktivity a připravit další ročník běhu.
Staňte se naším partnerem
Giving Tuesday je také příležitost pro firmy, které chtějí podpořit Žlutou stužku jako partneři. Partnerství přináší nejen podporu dobré věci, ale také významné benefity v rámci celého ročníku.
Co získají finanční partneři:
- Účast a logo na tiskové konferenci v Hilton Prague (květen 2026)
- Viditelnost v tiskových zprávách a médiích
- Logo na webu Žluté stužky a na sociálních sítích
- Logo na pódiu během závodu
- Umístění loga na zábranách podél trasy
- Logo na startovních číslech a diplomech
- Možnost prezentačního stánku v den závodu
Zaregistrujte se k běhu nebo se přidejte k našim partnerům a pomozte nám dát lidem s trestní minulostí druhou šanci.
Personální změny v týmu Žluté stužky
Žlutá stužka nabírá tempo. S rostoucím počtem aktivit a projektů jsme rozšířili vedení i tým, aby naše práce byla ještě efektivnější a osvěta v oblasti trestní politiky měla větši dopad.
Gabriela Slováková – předsedkyně spolku
Gabriela Slováková, ředitelka Probační a mediační služby, se stává předsedkyní spolku. Bude se dál věnovat hlavně péči o partnery, rozvoji spolupráce a fundraisingu – tedy oblastem, které drží projekt na nohou a posouvají ho dopředu.
Veronika Friebová – ředitelka spolku
Pozici ředitelky přebírá Veronika Friebová. Bude pokračovat především v PR, marketingu a budování komunity kolem tématu. Chceme, aby téma zaměstnávání lidí s trestní minulostí bylo vidět ještě víc a společnost lépe chápala, proč je tak důležité. Naváže na dosavadní komunikaci Žluté stužky a posune ji o krok dál.
Posilujeme odborný tým
Víc než rok s námi spolupracuje specialistka na obsah Veronika Haláková. Stará se o to, aby naše texty byly jasné a srozumitelné pro veřejnost i odborníky.
Nově se k nám přidávají dvě další posily:
- Šárka Flodrová se bude starat o projektovou agendu a event management.
- Renáta Ohnoutková, specialistka na sociální sítě, povede online komunikaci Žluté stužky.
Silnější dobrovolnická základna
Velkou radost máme i z rozšíření dobrovolnického týmu:
- Veronika Plešková, zkušená advokátka, se bude starat o partnery na akcích.
- Réné Hamrla, dlouholetý fanoušek a běžec Yellow Ribbon Run, převezme vedení realizačního týmu dobrovolníků na běžeckých akcích.
.png)
.png)
Už jste slyšeli první tři epizody podcastu Vězni jsou taky lidi?
Společně s platformou Děti jsou taky lidi a Zdeňkou Šíp Staňkovou jsme spustili nový podcast Vězni jsou taky lidi. Přinášíme v něm rozhovory s odborníky i lidmi s osobní zkušeností, kteří otevírají témata, o nichž se u nás příliš nemluví. Dotýkáme se toho, jak zásadně nás formuje dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme. Věříme, že pochopení těchto souvislostí je klíčem k prevenci kriminality. Zároveň ale pomáhá i odsouzeným najít způsoby, jak po propuštění žít bez návratu k trestné činnosti
Důležitým tématem jsou také děti vězňů – v Česku jich žije až 40 tisíc. O jejich situaci se mluví málo, a přitom i ony jsou často skrytými oběťmi.
1. díl – Gabriela Slováková, ředitelka Probační a mediační služby
Gabriela Slováková působí ve vězeňství od roku 2003. Vedla ženskou i mužskou věznici, dnes stojí v čele Probační a mediační služby a je iniciátorkou Yellow Ribbon Run v ČR. Povídáme si s ní nejen o dětství odsouzených, ale i o jejich dětech, o mediaci, o roli Probační a mediační služby, i o tom, proč je důležité dávat druhé šance.
„Někdo, kdo vyrůstá v nevyhovujícím prostředí, ke špatnému chování rodičů získá celoživotní odpor, a někdo naopak zapadne do toho vzorce.“
První díl podcastu si poslechněte tady: https://www.youtube.com/watch?v=2TT5MYPpj4c&list=PLF3z0mHEWiIVQzirIZikkwS32nJlzNXnA&index=3
2. díl – Josef Hrubý, vězeňský terapeut
Vězeňský terapeut Josef Hrubý už řadu let pracuje s odsouzenými ve Vinařicích. Vede skupinové terapie, kde se lidé učí porozumět emocím, zvládat agresi a hledat příčiny svého chování. V rozhovoru vysvětluje, proč je terapie ve vězení důležitá a jak může pomoct k životu bez návratu k trestné činnosti.
„Recidivu máme okolo 70 %, ale v tom našem terapeutickém programu díky tomu, že se jim intenzivně věnujeme, je jen kolem 30 %. U té práce mě drží to, že my jsme s těmi kluky v kontaktu i venku a vidíme, že žijou dobře, mají rodinu, práci, splatili si dluhy...tohle nám dává energii.“
Druhý díl podcastu najdete tady: https://www.youtube.com/watch?v=hAs_cgV8NN4&list=PLF3z0mHEWiIVQzirIZikkwS32nJlzNXnA&index=2
3. díl – Sláva, odsouzený z Věznice Vinařice
Sláva si odpykává 17 let za vraždu. Otevřeně mluví o tom, proč se to stalo, co ho k činu vedlo a jak ho vězení proměnilo. Jeho osobní zpověď ukazuje, že i za mřížemi lidé hledají cestu k pochopení sebe sama a k nové budoucnosti. Je součástí terapeutické skupiny, kterou vede Josef Hrubý, s nímž jsme si povídali ve druhém díle.
„Osm let jsem tady ve skupinové terapii. Za tu dobu jsem zjistil, že jsem schopnej přijmout zodpovědnost za svoje činy, přijmout vinu, to, že chybuju a jsem člověk, že jsem schopnej se se svýma chybama vyrovnat...“
Třetí díl si můžete pustit tady: https://www.youtube.com/watch?v=_0JOOpyLVj0&list=PLF3z0mHEWiIVQzirIZikkwS32nJlzNXnA&index=1
Pokud vás série zaujala, budeme rádi za sdílení na sítích. A nezapomeňte nás sledovat, ať vám neunikne další díl.